Plíseň sněžná (sněžná plísňovitost obilnin) [Microdochium nivale]

Význam

PŠENICE A JEČMEN: Škody způsobené plísní sněžnou značně kolísají. Tato choroba je nebezpečná v ročnících a polohách bohatých na dlouhodobou sněhovou pokrývku, kdy může být příčinou vyhynutí nebo proříd-nutí velkých ploch. Může však škodit i na pozemcích s lehčích půdou, kde sníh nepokrývá pole, ale kde teploty během zimy klesnou na nízké hodnoty poškozující životnost rostlin. Oslabené rostliny v předjaří jsou pak napadeny plísní sněžnou, která způsobí prořídnutí porostu. Na lehčí půdě rostliny trpí více nízkými teplotami, protože ztráta tepla není kom-penzována vedením tepla ze spodních vrstev. Choroba kromě ozimé pšenice napadá i žito, tritikale a zvláště ozimý ječmen. V předjaří se vyskytuje často spolu se stéblolamem (Pseudocercosporella herpotrichoides).

ŽITO: Plíseň sněžná patří k nejdůležitějším chorobám žita, protože při vhodných podmínkách může porosty žita podstatně poškodit, hlavně v horských a podhorských oblastech. V předjaří způsobuje redukci počtu rostlin - vyzimování porostů. V dalších fázích růstu může být plíseň sněžná původcem nepravého stéblolamu a může napadnout čepele i klasy.

Symptomy

Pokud byly vysety infikované obilky, pak při klíčení se jejich klíčky kroutí. Některé klíčky odumřou ještě v půdě, jiné jsou na povrchu pokryté růžovými povlaky konidií. Hynutí již odrostlejších rostlin se projevuje odumíráním starších listů nebo i nejmladších středových listů včetně vegetačního vrcholu. Na napadených čepelích jsou sporodochia (povlaky mycelia s konidiemi) uspořádány podél listových žilek. Listy, které přežily, mohou být pokryty na začátku jarní vegetace zahnědlými červeně lemovanými skvrnami, pokrytými povlaky konidií. Klas bývá napaden brzy po odkvětu. Choroba může způsobit zbělení jednotlivých klásků (částečná hluchost klasů). Klásky jsou pokryté růžovými nebo až červeně zbarvenými povlaky. Parazit napadá i vřeteno klasu a pak zbělí nebo zrůžoví celý klas nebo jeho část. Na rozdíl od nouzového dozrávání klasů způsobeného stéblolamem nebo černáním pat stébel je zpravidla stéblo pod klasem zelené. Fusarium může napadnout i báze stébel a pak celé stéblo nouzově dozrává. Kromě klasů houba koncem sloupkování vytváří šedě zelené skvrny na čepelích, které jsou pokryté povlaky konidií. Podobné skvrny vytváří na listech pšenice braničnatky a HTR (Drechslera tritici-repentis).

Jak se choroba šíří

Pro vznik choroby jsou rozhodují dva zdroje inokula: infikované obilky a kontaminovaná půda. Infikované obilky mají jako zdroj choroby význam hlavně na podzim při pozdějším setí. Kontaminovaná půda hraje roli hlavně v předjaří, kdy jsou rostliny oslabeny buď nízkou teplotou nebo dlouholežící sněhovou pokrývkou (v blízkosti zásněžků, u lesa atd.). Houba napadá během sloupkování u pšenicea ječmene listy a konečně klasy.

V předjaří bývá obtížné ihned odhadnout závažnost choroby. U každé rostliny záleží na tom, jak hluboko houba pronikla a zda je zničen vegetační vrchol.

Ochrana

Agrotechnická opatření:

K agrotechnickým opatřením patří omezení pěstování ozimů na ohrožených lokalitách a setí do ulehlé půdy.

Chemická ochrana:

Použití mořidel potlačuje především napadení rostlin z infikovaného osiva. Silněji napadené osivo by se nemělo k setí používat.