Biodiverzita v zemědělské krajině

Podpora biodiverzity pomocí mimoprodukčních porostů

Přínosy účelně založených a udržovaných mimoprodukčních porostech

  • zhodnocení méně úrodných částí pozemků a ochranných pásem pozemků (například podél vodních útvarů)
  • vytvoření úkrytu a potravní nabídky pro živočichy, včetně opylovačů a dalšího užitečného hmyzu
  • ochrana před erozí u svažitých pozemků, rozčlenění velkých půdních celků
  • zlepšení výživového stavu půdy a její struktury, včetně provzdušnění půdního profilu

Přehled vybraných mimoprodukčních porostů dle vhodnosti pro různé typy pozemků

Které hlavní druhy podporujeme například nektarodárnými mimoprodukčními porosty?

Opylovači patří mezi nenahraditelné pomocníky v opylování zemědělských entomofilních rostlin. Např. u řepky v závislosti na odrůdě nebo hybridu může za nízkého stavu opylovačů (především včely medonosné) nebo nepříznivého počasí klesnout výnos o 5–30 %, u ovocných stromů to může být až 90 %. V současné zemědělské krajině jsou zdroje snůšky nárazové a po odkvětu řepky, při nedostatku jiných kvetoucích druhů rostlin nebo producentů medovice může nastat bezsnůškové období s negativním dopadem na opylovače.

Užitečné organismy se dělí na predátory a parazitoidy. Jeden predátor zahubí během života více jedinců kořisti, kdežto jeden hostitel slouží k vývoji jednoho nebo více parazitoidů. Predátoři mají okamžitý vliv na populaci škůdce (např. slunéčka na mšice), kdežto parazitoidé většinou snižují populační hustotu škůdce až v následující generaci.

Opylovači

Včela medonosná patří mezi naše nejvýznamnější opylovače. Dělnice se zaměřují především na nejvydatnější zdroje snůšky na daném stanovišti a jsou florokonstantní (jedna dělnice navštěvuje pouze jeden druh květu), což snižuje konkurenci s čmeláky a samotářskými druhy včel. Na jednoleté směsi se včely nejvíce vyskytovaly v době plného květu měsíčku, na víceleté směsi v době květu svazenky a komonice bílé, která vykazovala dlouhou dobu květu a zároveň patří mezi významné nektarodárné rostliny (200–600 kg medu/ha). Komonice bílá spolu se svazenkou (214–496 kg medu/ha) by neměla chybět v žádné směsi pro podporu výskytu opylovačů.

Čmelákům vyhovuje víceletá směs, která poskytuje dostatek potravy v první části letního období, kdy vrcholí rozvoj čmeláčích kolonií. Mohou se vyskytovat i na jednoleté variantě (např. na květech měsíčku a slunečnice). Na pozorovaném pásu se ejčastěji se vyskytovaly, z celkem sedmi druhů vyskytujících se v současné zemědělské krajině České republiky, 3 druhy čmeláků - skalní, zemní a polní.

Několik stovek našich druhů samotářských včel hnízdní jednotlivě a nasbíraný nektar a pyl ukládají do předem připravených komůrek v hnízdě. Výskyt samotářských včel omezuje nejen nedostatek potravy, ale i zánik vhodných lokalit ke zbudování hnízda (např. druhy vázané na volné plochy písku).

Na pozorovaném území byly samotářské včely zastoupené především ploskočelkami.

Mnozí dospělci svým nápadným zbarvením připomínají vosy, což vedlo k lidovém označení „vosičky“. Živí se nektarem rostlin a bývají nejčastějšími návštěvníky květů rostlin. Samice některých druhů kladou vajíčka do blízkosti kolonií mšic, kterými se živí larvy. Jedna larva během života zkonzumuje desítky jedinců mšic a spolu se slunéčky patří mezi nejvýznamnější regulátory jejich populací.

Užitečné organismy - predátoři a parazitoidé

Dospělci a larvy slunéček jsou dravé, přesto je často najdeme hodovat na květech rostlin. Na sledované lokalitě bylo ve větším počtu zjištěno pouze slunéčko sedmitečné. Slunéčko sedmitečné bylo jediným druhem užitečného organismu, který se vyskytoval ve větším množství i v porostu pšenice, kde byl slabý výskyt mšic na listech a v klasech. Po konzumaci obilních mšic se dospělci plynule přesunuli na víceletou směs, kde mezitím došlo k namnožení mšice zelné na hořčici a teprve po konzumaci všech jedinců mšice zelné, opustili sledovanou plochu. Další zvýšený výskyt slunéček byl zaznamenán v měsíci září v jednoleté směsi na slunečnici, která byla též slabě napadena mšicí.

Na příkladu slunéček je možné ukázat význam okolní nezemědělské vegetace na podporu užitečných organismů. Většina predátorů a parazitoidů jsou polyfágové, nebo oligofágové a vyvíjejí se na více druzích hostitelů. Pokud není na lokalitě přítomen škůdce, vyvíjejí se na jiném, pro zemědělce neškodném druhu, který se vyskytuje pouze na nekulturních druzích rostlin. Pokud je v dané lokalitě nedostatek rostlinných druhů, je zde i méně neškodných druhů hmyzu a užitečné organismy se nemají možnost namnožit na náhradních hostitelích, případně opustí danou lokalitu. Při výskytu škůdce slabé populace užitečných organismů nejsou schopné redukovat vzrůstající početnost populace škůdce a zemědělec je nucen provést aplikaci zoocidu.

Dospělci i larvy zlatooček jsou dravé a patří mezi významné predátory mšic. Dospělci stejně jako slunéčka potřebují doplňkové zdroje pylu a nektaru.

Na sledované lokalitě jsme zaznamenali ve větším počtu pouze lumky z rodu Tersilochus (většina parazitoidů nemá česká jména), kteří vytvářeli početné roje okolo květů hořčice. Druhy tohoto rodu patří mezi parazitoidy larev krytonosců a blýskáčka řepkového. Dalším druhem byl lumek Collyria coxator, který parazituje v larvách bodrušky obilné a je příkladem parazitoida, který dokáže udržet tohoto škůdce dlouhodobě pod prahem škodlivosti. Dospělci hojně navštěvují květy řepky, tzn. neuvážené použití přípravků na ochranu rostlin v řepce může ohrozit nejen včely, ale i tohoto významného pomocníka s rizikem následného poškození obilnin bodruškou.

V roce 2013 byli blanokřídlí parazitoidi zaznamenáváni jen zřídka, hlavním důvodem bylo velmi nízké zastoupení kvetoucích miříkovitých rostlin (kmín či mrkev) ve využívané kvetoucí směsi.

Dospělci některých druhů se podobají mouše domácí nebo masařce, ale na zadečku mají nápadné, silné a dlouhé chlupy. Kuklice se vyskytovaly v malém počtu především v druhé půlce vegetace, s převahou rodu Tachina, která napadá různé housenky můr.

Jak nám pomáhají parazitoidé?

Většina druhů patří mezi blanokřídlé (lumci, lumčíci, chalcidky), malá část mezi mouchy (kuklice).

Dospělci parazitoidů se živí nektarem a pylem či medovicí mšic a červců, některé druhy jsou částečně dravé. Samice kladou vajíčko do těla hostitele nebo na jeho povrch a vylíhlá larva vyžírá svého hostitele zevnitř nebo ho vysává z povrchu. Po ukončení vývoje hostitele zahubí.

Poznámka ke grafu:

Z pozorování porostů na Demonstrační farmě BASF v Lukavci u Pacova je patrné, že v kvetení a s ním související atraktivitou pro opylovače se mohou „greeningové“ porosty vyrovnat i nektarodárným biopásům (AEKO), které jsou pro ně primárné určené.

Vícedruhový ochranný pás či úhor seté na jaře (greening), které obsahují jetele a nektarodárné jednoleté druhy jako je svazenka, kvetou stejně jako nektarodárný biopás od června do října a představují tak stálou potravní nabídku. Jsou proto cenné pro podzimní snůšku důležitou pro zdárné přezimování včelstev. Významným podzimním potravním zdrojem se ukázala být také meziplodina setá 30. 7., a to díky lničce a svazence.?

Oproti těmto porostům je krmný biopás (agroenvi opatření sloužící hmyzu, ptákům a zvěři) dobrým zdrojem pouze v létě, odkvétá na začátku září.

 Vysvětlivky: „G“ označuje porosty v rámci „greeningu“, „AE“ porosty v rámci AEKO – agroenvironmentálně-klimatická opatření (v rámci pravidel SZP v periodě 2015-2020). Intenzita kvetení porostu a míra výskytu hmyzu byla posuzována pro porost jako celek, kdy na škále od 0 do 3 představuje 3 nejsilnější kvetení nebo výskyt včel / čmeláků.

Top