Braničnatka pšeničná (hnědá skvrnitost listů, pyknidiální listová skvrnitost pšenice) [Zymoseptoria tritici]

Význam

Choroba se u nás rozšířila teprve nedávno. Napadá především listy pozdnějších odrůd. Nejdříve byla zjištěna na Českomoravské vysočině, ale v posledních letech je možno ji najít i v nížinách. Škodlivost choroby spočívá ve zničení asimilační plochy listů a vzniku zadinovitého zrna.

Současný sortiment odrůd tritikale není vůči braničnatce odolný. Skvrny se vyskytují na čepelích, případně na klasech.

Jak se choroba šíří

Houba přežívá v půdě na rostlinných zbytcích. Pro šíření potřebuje vyšší vlhkost a déšť. Stárnoucí listy se stávají náchylnějšími k napadení. Choroba se šíří postupně od spodních listů k vrchním a začíná nejprve tvořit ohniska napadených rostlin, než se epidemie rozšíří na celou plochu.

Diagnóza

Hnědé skvrny vznikají na čepelích, ale v menší míře mohou být i na pochvách a stéblech. Skvrny jsou nejprve světle zelené, pak žloutnou, jsou oválné nebo protáhlé a mohou se slévat do větších nepravidelných ploch. Na skvrnách se tvoří řady tmavých pyknid. K rozlišení od braničnatky plevové a od skvrn způsobených HTR (Drechslera tritici-repentis) je třeba mikroskopické hodnocení.

Ochrana

Agrotechnická opatření:

Zaorávat zbytky po sklizni hlouběji do půdy, nesít pšenici po pšenici, vysévat odolnější odrůdy.

Chemická ochrana:

Chemická ochrana přichází v úvahu až kolem metání. Pravděpodobnost škodlivého výskytu zvyšuje déletrvající období dešťů koncem sloupkování. Ošetřují se porosty, které v kritickém období mají skvrny choroby na horních třech listech. Při méně vlhkém počasí lze považovat za prahovou hodnotu 15-40 % napadených listů, při bohatých srážkách 5-15 % napadených listů. Zpravidla vyšší napadení je na listech rostlin v kolejových řádcích.