Černání pat stébel obilnin [Gaeumannomyces graminis]

Význam

Vedle stéblolamu je černání pat stébel nejrozšířenější chorobou osevních postupů s vysokým zastoupením obilnin, s chybami v agrotechnice a na místech s vydatnými srážkami. Typický je výskyt choroby v hnízdech, velmi často na souvratích. Nejnápadnějším projevem je nouzové dozrávání rostlin a běloklasost.

Choroba se vyskytuje v mírném klimatickém pásu na půdách se střední nebo nižší kvalitou především na pšenici. Ale na honech s vysokým zastoupením obilnin (více než 66 %) a na příliš utužené půdě zpracovávané za mokra se choroba může vyskytnout ve škodlivé míře i na kvalitní půdě. Při silném výskytu může být výnos snížen až o 70 %. Tento pokles je způsoben nouzovým dozráváním, kdy je snížena hmotnost zrna, nebo i úplnou hluchostí některých klasů. Hospodářský význam černání pat stébel byl pravděpodobně podceňován, přestože choroba vyvolává i nespecifickou hnilobu kořenů. Protože chemické metody ochrany jsou rozpracovávány až v poslední době, jsou údaje o škodlivosti dosud nepřesné.

Jak se choroba šíří

Houba se udržuje v půdě na zbytcích strniště a slámy, na výdrolu a na plevelných vytrvalých travách a odtud přechází na pšenici.

Hyfy houby pronikají do pletiv kořenů a do vodivých pletiv vysetých obilnin. Houba roste nejlépe při pH vyšším než 7 při teplotě půdy 12-20 °C.

Houba napadá kořeny podobně jako stéblolam a tím narušuje zásobování hostitele vodou a živinami. Některé rostliny mohou po určité době odumřít, jiné zakrní. Celý kořenový systém infikované rostliny je silně redukován a je černě zbarven myceliem houby. V pozdějším stadiu napadá houba i korunkové kořeny a bázi stébla, což dalo jméno této chorobě. Kořeny nemocných rostlin odumírají a při pokusu o vytažení rostliny se kořeny utrhnou. Napadená rostlina v rané fázi růstu se snaží poškození hlavních kořenů kompenzovat tvorbou adventivních kořenů. U odrůd se projevují rozdíly ve škodlivosti, což je třeba vzít v úvahu při pěstování pšenice po sobě. Pro výši škodlivosti je rozhodují-cí doba, kdy došlo k infekci. Čím dříve dojde k infekci, tím dříve houba zachvátí bázi stébla a korunkové kořeny.

Diagnóza

Při silnějším napadení je typické černání kořenů a bází stébel. Běloklasost stébel (nouzové dozrávání) se vyskytuje v hnízdech, zatímco u stéblolamu se vyskytuje roztroušeně v porostu. Fusarium, Rhizoctonia a Helminthosporium sativum způsobují jen hnědnutí pletiv.

Ochrana

Agrotechnická opatření:

Nepěstovat po sobě pšenici ani pšenici s ječmenem. Monokultura pšenice je možná jen na dobrých pšeničných půdách. Vhodnými předplodinami jsou okopaniny nebo řepka. Z obilnin je přerušovačem oves, jehož kořeny vylučují látky, jež potlačují rozvoj houby. Pokud se používá zelené hnojení, je vhodné nejprve hmotu rozřezat a teprve po začínajícím rozkladu zapravit do půdy. Potlačovat pýr jako hostitelskou rostlinu. Jarní přihnojení dusíkem zmírňuje poškození. Vyvarovat se orání za přílišného vlhka, které navozuje anaerobní podmínky.

Chemická ochrana:

Z chemických zásahů se provádí moření osiva, jsou-li splněny tyto předpoklady:

 předplodinou byla obilnina

 na pozemku se choroba vyskytovala v předchozím roce

 časný termín setí