Co je biodiverzita?

Druhová početnost, rozmanitost či pestrost = kolik druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů se nachází v určitém prostoru, např. Lukavecka, České republiky nebo Evropy. Čím více druhů, tím vyšší biodiverzita.

Úbytek biodiverzity

Porovnává se celkový počet zjištěných druhů s aktuálním počtem. Na našem území není tak výrazný, lokálně vyhynulé druhy nahradí druhy nově příchozí, např. teplomilné jižní druhy šířící se na sever a počet druhů zůstává podobný. Ztráta biodiverzity je problémová na úrovni kontinentů a celé planety – pokud druh vyhyne v celém areálu výskytu, nemá se odkud rozšířit zpět.

Úbytek biomasy hmyzu

V porovnání s úbytkem biodiverzity je propad biomasy (množství jedinců; celkové hmotnosti či objemu) v ČR katastrofální. Počet druhů je cca podobný, ale početnost hmyzu prudce klesá u nás i v Evropě. V místě, kde jste potkali na procházce stovky motýlů, dnes létají jednotlivě nebo v některých částech roku vůbec. Hmyz je potravou ptáků, netopýrů, obojživelníků a dalších dravců. Pokud bude málo hmyzu, bude i málo hmyzožravců.

Příčiny úbytku biomasy hmyzu

Jedná se komplex příčin, ale dosud není jasné, co to způsobuje a jakým způsobem to zvrátit. Negativní vliv má klimatická změna, zejména sucho; spady dusíku z průmyslu a automobilismu vedoucí k růstu trav na úkor kvetoucích rostlin (hmyz hladoví = zelená poušť); potenciálně negativní vliv mohou mít bezdrátové sítě. Rychlost úbytku je podobná v zemědělské krajině i v nejpřísněji chráněných zónách národních parků, kde se přes veškeré snahy ochranářů nedaří negativní trend zvrátit.

Jakým způsobem hmyz podpořit?

Pestrost krajiny se snižuje a přeměňuje se na tzv. zelenou poušť – nehostinnou oblast, ve které může žít pouze malé množství adaptovaných druhů, podobně jako v klasických pouštích. Na Lukavecku se zachovala živočišná výroba, která potřebuje louky a pícniny pro krmení zvířat. Jeteloviny a kvetoucí rostliny na loukách omezují negativní vliv zelené pouště, ale nemusí obsahovat potřebné druhy rostlin nebo jsou daleko od hnízdišť samotářských včel, proto je vhodné zakládat různá neprodukční opatření s druhově bohatým společenstvem rostlin.

Podpořit hladovějící hmyz můžete i na vaší zahrádce, pěstováním různých nektarodárných rostlin kvetoucích od jara do podzimu.

Opylovači jsou úzce provázaní s kvetoucími rostlinami, jeden bez druhého by v přírodě nemohli existovat. Početnost a druhové složení opylovačů se využívá i k hodnocení zachovalosti přírody. Opylovači jsou více než jiné skupiny přitahováni barvou květů, proto se k jejich výzkumu používají barevné misky naplněné vodou. Nejvíce druhů létá na žluté a bílé misky. Opylovači ubývají napříč Evropou, v EU se připravuje jejich pravidelný monitoring podle standardizovaných metodik vyškolenými pozorovateli. Víceletá sledování mají poskytnout informace o dlouhodobých i krátkodobých trendech početnosti jednotlivých skupin.

Mezi nejvýznamnější opylovače patří blanokřídlý hmyz. V kvetoucích pásech je nejhojnější včela medonosná (i několik dělnic na metru čtverečním), méně častí jsou čmeláci a samotářské včely. Druhové složení opylovačů závisí na druhovém složení květů.

Jaké druhy rostlin jsou vhodné pro opylovače?

Univerzálním druhem je svazenka, která má hodně nektaru i pylu a přitahuje čmeláky, včelu medonosnou a méně náročné samotářské včely z dalekého okolí. Oblíbené jsou různé druhy jetelovin (jetele, komonice, tolice, štírovník, vičenec, vojtěška, úročník). V jednoletých směsích by neměla chybět hořčice, ale v některých oblastech mohou její květy zničit blýskáčci. Mnoho druhů samotářských včel sbírá nektar a pyl jen z omezeného počtu planých druhů rostlin, proto potřebují co nejpestřejší směs zahrnující např. dobromysl, chrpy, řebříček, šalvěje, hvozdíky, šedivku šedou. Vyhledávanou rostlinou na stepních stanovištích je máčka ladní, která produkuje nektar i v suchých letech, kdy ostatní rostliny zasychají. Významné jsou i kvetoucí plevele, nejčastěji heřmánkovec a heřmánky.

Hmyzí hotely

Pro samotářské včely hnízdící v dutinách jsou určeny špalíky umístěné na tyči pod cedulemi. Různé druhy potřebují různé průměry otvorů podle velikosti těla. Druhy hnízdící v zemi vyhledávají místa bez vegetace (cesty, odbagrované stěny, pískovny), která se více zahřívají a slouží larvám jako vyhřívané inkubátory. Mohou být jednotlivě nebo tvořit agregace s desítkami až stovkami hnízd.

Predátoři jsou spolu s parazitoidy důležití při regulaci početnosti ostatních organismů, aby se nepřemnožili a v přírodě se udržovala rovnováha. Velký význam hrají při regulaci mšic, na které se zaměřuje celý komplex predátorů. Nasbíráním dospělců slunéček a jejich vypuštěním do skleníků nebo na zaizolované rostliny jemnou síťkou, se můžete během několika dní zbavit mšic bez použití postřiků. Dlouhodobější účinek zajistí sběr vajíček nebo mladých larev, které na rozdíl od dospělců neuletí a zůstanou i na rostlinách bez síťky.

Slunéčka – draví jsou dospělci i larvy, ale i dospělci slunéček navštěvují květy pro zpestření jídelníčku. V porostech se nejčastěji vyskytuje slunéčko sedmitečné, méně často i asijské slunéčko východní, které má více teček a preferuje spíše křoviny a stromy než byliny.

Pestřenky – dospělci napodobují zbarvením vosy a další blanokřídlé (mimikry), ale nemají žihadlo a nebodají. Umějí „viset“ ve vzduchu jako vrtulník a při vyrušení prudce změní směr. Někdy sedají na kůži a sají pot. Samice kladou bílá vajíčka do blízkosti mšic, vylíhlé larvy jsou beznohé, bezhlavé, pouze s 2 háčky, kterými vysávají mšice a další drobný hmyz.

Páteříčci – patří do skupiny brouků s měkkými krovkami. Jsou téměř celí černí, rezaví nebo s různou kombinací těchto barev. Vyskytují se jednotlivě nebo až masově (několik na metr čtvereční). Živí se mšicemi a dalších drobným hmyzem.

Zlatoočky – dospělci mají noční aktivitu, ale na květech se najdou i přes den nebo se vyruší při procházení porostu. Larvy pobíhají po rostlinách a hledají mšice i další drobný hmyz. Mají šavlovitá kusadla, kterými nabodnou kořist a vysají obsah jejich těla. Někdy si dávají zbytky hostitelů na vrchní stranu těla jako maskování před nepřáteli.

Parazit (veš, blecha) hostitele většinou nezabíjí, pouze mu ubírá živiny a znepříjemňuje život. Pokud hostitel uhyne, může zahynout i parazit.

Parazitoid se vyvíjí uvnitř nebo vně hostitele, kterého na konci vývoje většinou zabije. Zakuklí se v místě žíru a vylíhlý dospělec vyhledává květy rostlin, které mu poskytují nektar a pyl. Pokud je potravy nedostatek, zkracuje se významně délka života i množství nakladených vajíček. Parazitoidi jsou evolučně úspěšná skupina a v některých oblastech mohou dosahovat okolo 1/4–1/3 všech druhů. Vysoká druhová pestrost se odráží na velkém množství životních strategií. Některé druhy se vyvíjejí bez oplození (samci nejsou známí), u jiných jsou samci početnější než samice. Parazitoid může být parazitován jiným parazitoidem, který se nazývá hyperparazitoid.

Parazitoidi hrají důležitou úlohu při regulaci početnosti škůdců. Při nechtěném zavlečení invazních druhů na jiné kontinenty se v místě původního výskytu hledají přirození nepřátelé škůdce, vhodné druhy se namnoží v laboratoři a vysadí do míst zavlečení. K regulaci vlnatky krvavé škodící na jabloních byl vysazen mšicovník vlnatkový, který parazituje uvnitř vlnatek a v některých letech je v koloniích hojný.

Do skleníků nebo k ochraně pokojových rostlin můžete zakoupit některé druhy parazitoidů, např. proti molicím nebo mšicím. Označují se termínem bioagens.

Mšicomaři – parazitují uvnitř mšic, které se postupně nafouknou a změní v mumii. Mumie jsou v koloniích mšic na první pohled odlišitelné. Můžete si je nasbírat a dochovat ve sklenici.

Lumci – v pásech bývají na květech nejčastější, nápadní jsou i svou velikostí (až několik centimetrů). Samice mají často dlouhé kladélko. Jsou naší druhově nejpočetnější čeledí hmyzu – potvrzen výskyt více než 2 tisíc druhů, ale odhadu se, že u nás žije více jak 3 tisíce druhů. Parazitují nejčastěji housenky motýlů, housenice pilatek, larvy brouků a dvoukřídlých.

Lumčíci – jsou méně častí než lumci, preferují teplejší oblasti nížin. Mají širší okruh hostitelů, parazitují i v dospělcích hmyzu. Pokud jsou ve směsích brukvovité rostliny s housenkami běláska zelného, bývají často parazitovány lumčíkem žlutonohým.

Chalcidky – pro své mikroskopické rozměry (délka těla nejčastěji do 2 mm) bývají většinou přehlížené, i když jsou v porostech hojné. Spatříte je nejčastěji pobíhat po listech rostlin. Morfologicky i ekologicky variabilní skupina, drobné druhy parazitují i ve vajíčkách hmyzu. Jeden druh parazituje uvnitř klíšťat.

Kuklice – dospělci vypadají jako chlupatější moucha domácí. Na rozdíl od blanokřídlých nemají pravé kladélko a vajíčka přilepují na tělo hostitele nebo na listy kde čekají, až je pozře housenka nebo housenice. Dospělci jsou na květech častí zvláště při podzimní migraci v září.

Zemědělství a biodiverzita

V České republice jde vše tzv. „do lesa“. Pokud by se oblast vylidnila a příroda se nechala nerušeně pracovat, za několik staletí by zde byly opět neprostupné, hluboké hvozdy – pralesy. Stromy by zadusily světlomilné rostliny a s nimi by vyhynuly druhy hmyzu, kterým slouží za potravu (opylovači, housenky motýlů, brouci aj.). Zatímco lesní rezervace se nechávají samovolnému vývoji, rezervace chránící luční porosty vyžadují aktivní údržbu – bez pravidelného kosení zarostou křovinami a chráněné druhy rostlin vyhynou. Proč? Protože jim po tisíciletí vytvářely vhodné podmínky zemědělci: žďářili lesy, kosili louky a pásli dobytek. Pokud chceme zachovat vysokou biodiverzitu, musíme pokračovat v tradici a vhodné plochy udržovat podobným způsobem, jako naši předchůdci!

Semenáčky stromů vzcházejících ze semen přilétlých z parku je možné nalézt na různých místech pásu. Pokud by se pravidelně nesekal, za několik let by se proměnil v křovinatý pás a park/les by postupoval dál a dál až by nakonec pohltil celé pole.

Indiferentní (neutrální) organismy

Jsou druhově nejpočetnější a tvoří největší objem biomasy. V pásech uvidíte nejčastěji dospělce denních motýlů, kteří sedají na květy a dlouhým sosákem vysávají nektar. Za světla můžete pozorovat kovolesklece gama, který saje nektar za letu, další můry se vyskytují až v podvečer a v noci. Při noční prohlídce můžete vidět jejich svítící oči ve svitu baterky. Z drobných motýlů jsou častí travaříci a různé píďalky. Housenky mnoha druhů motýlů se živí rostlinami v pásech a kuklí se buď v půdě nebo na rostlinách.

Sarančata a kobylky – nymfy jsou drobné, podobné dospělcům, ale nemají vyvinutá křídla a pohlavní orgány. Sarančata mají krátká a relativně tlustá tykadla, kobylky naopak dlouhá a tenká. V pásech bývají hojná, ale ve vysoké vegetaci se snadno přehlédnou.

Křísy a ploštice – patří mezi savý hmyz. Vysávají šťávu z rostlin a mohou přenášet choroby rostlin – viry a fytoplazmy. V pásech neškodí, ale některé druhy mohou přecházet z pásů do obilnin a rozšiřovat choroby. Významným přenašečem virové zakrslosti pšenice je křísek polní, který se vyskytuje od nížin do podhůří, ale viróza potřebuje teplé podnebí a na Lukavecku zatím neškodí. Křísů bývá na rostlinách velké množství a po vyrušení odskakují nebo odlétají. Jsou většinou drobní, do 6 mm. Ploštic je v pásech méně, ale jsou větší a nápadnější než křísi a neskáčou. V ohrožení vypouštějí páchnoucí látky, které je chrání před predátory. Mezi ploštice patří i štěnice napadající lidi v obydlích, ale ty v pásech nepotkáte.

Brouci – v pásech jsou nejčastěji různé druhy mandelinek požírající listy rostlin, ale na květy naletují i různí tesaříčci, hrotaři, krasci aj. Listy šťovíku bývají často požrané dospělci a larvami mandelinky ředkvičkové, které mohou sežrat celou listovou plochu a zbytou pouze nejsilnější listové nervy. Na první pohled vypadá žír hrozivě, ale rostlina má dostatek zásobních látek, vytvoří nové listy a prosperuje dál. Nezahubí ji ani opakované holožíry.