Historie BASF
1945 - 1964 Od nových začátků po éru plastů
Po francouzské vojenské okupaci a mnoha letech vyjednávání o rozdělení fúzovaného podniku I.G. Farben je 30. ledna 1952 znovuzřízena společnost Badische Anilin- & Sodafabrik Aktiengesellschaft. I když se zpočátku omezuje na závody v Ludwigshafenu a Oppau a své tradiční produktové řady, přispívá BASF přesto k ekonomickému boomu, který je v 50. letech 20. století v plném proudu.
Poválečná léta jsou poznamenaná proudy uprchlíků, nedostatkem bydlení a nezaměstnaností. Centra měst, obytné čtvrti i továrny leží v troskách. Rekonstrukce běžící pod kontrolou spojenců je složitá a probíhá pomalu. Továrny jsou rozebrány a spojenci, zvláště pak Sovětský svaz a Francie zabavují zboží, jakmile sjede z výrobních linek, aby uspokojili své požadavky na reparace.
V květnu 1945 začíná pracovní síla 800 lidí v Ludwigshafenském areálu opět pracovat. Francouzskou vojenskou správou jsou vyžadovány výrobní povolenky a přidělené suroviny a paliva jsou více než skromné. V listopadu téhož roku nařizuje Spojenecká vládní rada rozpuštění koncernu IG Farben. Po několikaletém vyjednávání je BASF znovuzaložena v roce 1952 jako jedna ze tří nástupnických firem koncernu.
Je v plánu rychle obnovit prodejní síť a rozšířit produkci. BASF se rozhoduje jako symbol nového začátku vystavět novou administrativní budovu. Ta se se svými více než 100 metry stane prvním mrakodrapem v Německu.
Po založení Spolkové republiky Německo 23. května 1949 připravuje první německá vláda, v čele s kancléřem Konrádem Adenauerem, návrat do západoevropského společenství demokratických států. Německé přijetí nového státu jde ruku v ruce s ekonomickým boomem. Ministr hospodářství Ludwig Erhard je viděn jako tvůrce německého ekonomického zázraku. Se zavedením německé marky vyhlašuje Erhard konec plánovaného hospodářství a zavádí sociální tržní hospodářství. Výsledkem toho je, že 10 let po válce, posílena měnovou reformou a Marshallovým plánem, stojí Západoněmecká ekonomika na vlastních nohou. V roce 1955 dosahuje růst 11,7 %.
Rozvoj výroby plastů je mezi lety 1950–60 obrovský. Jen mezi roky 1953 a 1959 se roční objem výroby plastů v Západním Německu ztrojnásobuje. Díky svému předválečnému výzkumu je BASF schopna hrát v tomto rozvoji vedoucí úlohu. Polyamidová syntetická vlákna nylon a Perlon objevená před válkou zaznamenávají v 50. letech rekordní prodeje. Polyetylén je podobně úspěšný. Použití polyetylénu jako balící fólie rozjíždí vývoj, který docela přeměňuje výrobní metody chemického průmyslu. Čistý etylén může být totiž vyráběn ve velkém a s malými náklady pouze z ropy a zemního plynu. Začíná věk petrochemie. Koncem 50. let. BASF rozjíždí první výrobní závody v zahraničí s produkcí Styroporu. To je produkt vyrobený z polystyrenu v roce 1951 a má celosvětový úspěch.
Ve spolupráci s německou větví společnosti Shell zakládá BASF v roce 1953 první petrochemickou továrnu v Německu - Rheinische Olefi nwerke GmbH (ROW) ve Wesselingu na Rýně mezi Bonnem a Kolínem n. Rýnem. Společnost vyrábí hlavně polyetylén pod obchodní značkou Lupolen. Ropa mezitím vytlačuje uhlí z postu hlavní suroviny. Uhlovodíky vyrobené z ropy již ukázaly své výhody. Od té doby bude BASF zpracovávat surovou ropu, její deriváty a zemní plyn. V Německu začíná nová éra chemického průmyslu - éra petrochemie.
V roce 1949 BASF vstupuje do nového oboru spuštěním prodeje svého prvního herbicidu U46, který byl předtím 3 roky testován na výzkumné stanici BASF. U46 je selektivní herbicid používaný hlavně v obilninách.
Syntéza hydroxylaminu pomocí katalytické hydrogenace oxidů dusíku spuštěná v roce 1956 umožňuje levnou výrobu kaprolaktamu - prekurzoru syntetických polyamidových vláken.
Díky tomu klesá cena nylonových výrobků a punčoch. Je také otevřena cesta k výrobě dalších nových plastů s různými vlastnostmi. Například ultramidové plasty se vyznačují vysokou pevností a vysokými teplotami tání. Mohou se tak z nich vyrábět vysoce kvalitní elektroizolační materiály pro nejrůznější využití.
Technické plasty od společnosti BASF polyamid 6 a polyamid 6.6 dobývají pod obchodním názvem Ultramid mnoho oblastí využití ať již v malých strojních součástkách nebo velkých vrtulích jako tady.
V roce 1957 BASF staví 102 metrů vysokou kancelářskou budovu - symbol rekonstrukce a nového začátku. Budova pojmenovaná po Friedrichu Englehornovi je prvním mrakodrapem v Německu postaveným z železobetonu. Její jednoduchý design je pozoruhodný. Fasáda sestává z 11 milionů malých mozaikových dlaždic. Obchodní oddělení se do budovy stěhuje v březnu. Podle výroční zprávy je: „pracovní prostředí příjemné, provoz budovy hospodárný a krátké vzdálenosti usnadňují komunikaci a organizaci.“ Výšková budova BASF se stává význačným orientačním bodem Ludwigshafenu. V roce 1996 je fasáda nahrazena povrchem ze skla a hliníku.
Poprvé od války začíná BASF budovat výrobní zařízení v cizině až v roce 1958 a vstupuje na nové trhy založením dceřiných podniků. BASF a Dow Chemical společně zakládají Dow Badische Chemical Company ve Freeportu v Texasu.
Ve Francii BASF zakládá s francouzskými partnery společnost Dispersions Plastiques S.A. za účelem výroby styroporu a polyakrylátových disperzí. V Argentině je ve spolupráci s místními podniky založena společnost Sulfi - sud S.A., která vyrábí pomocné látky v barvířství, jako hydrosulfi t a Rongalit.
Od řeky Rýna expanduje BASF k moři - v roce 1964 zakládá nový areál v Antverpách v Belgii. Ten se díky vynikajícímu napojení jak na surovinové zdroje, tak na celosvětové trhy brzy stane druhým největším areálem BASF v Evropě. Jsou zde vyráběna především hnojiva, meziprodukty pro syntetická vlákna, plasty a chemikálie.
„Vědecké vysvětlování chemických a fyzikálních procesů, projektování zařízení, identifi kace optimálních provozních podmínek pro chemické procesy, zrychlení účetních a administrativních procesů, zpracování dat pro dokumentační účely...“, to jsou všechno úkoly pro nové děrnoštítkové centrum vytvořené v prvním výpočetní středisku BASF. Je zde použita nová technologie - tabelační stroje jsou nahrazeny sálovými počítači.